Co se to děje...?

PhDr. Miroslav Cuhra a Jana Koželská

Onkologický pacient je nejvýznamnější účastník boje proti rakovině a kromě těla má také duši. To západní Evropa už dávno pochopila a v osmdesátých letech minulého století vyhlásila razantní boj proti rakovině. Boj, do kterého přizvala také samotné pacienty. V červnu 1985 vyhlásili vládní představitelé zemí Evropského společenství zásadní podporu evropskému akčnímu programu proti rakovině. Vydání prvního „Evropského kodexu proti rakovině“ znamenalo obrovský přelom v postoji celé veřejnosti k této zákeřné nemoci. Každé školní dítě v západní Evropě vědělo tehdy o prevenci rakoviny více než mnohý dnešní český pacient. Pro onkologické pacienty byla vybudována síť služeb následné psychosociální péče. Člověk postižený rakovinou už přestal být neinformovanou a izolovanou bytostí.

Československo se tehdy do celoevropského programu nepřipojilo. Aktivita pacientů se jevila jako něco nepatřičného. Člověk s rakovinou nebyl většinou o své nemoci ani informován. Bylo jednodušší a „levnější“ ho ponechat osudu.

První hvězdička naděje se rozzářila v Brně. Už v roce 1988 tam devět žen po operaci karcinomu prsu založilo Klub Diana. 4. 1. 1990 bylo založeno první svépomocné občanské sdružení Arcus, brzy nato se objevila Liga proti rakovině, Klub Amazonek a další. A tak sami pacienti a nadšení odborníci začali, alespoň zčásti, kompenzovat neschopnost státu.

A dnešek? Mnohé se zlepšilo. Úctu a vděk prožíváme k lékařům a zdravotníkům v klinické praxi a vůbec všem, kteří usilují o to, aby nám pacientům byly dostupné nejmodernější metody primární terapie. I když jsme ještě nedosáhli evropské úrovně, je tu také patrný pokrok v prevenci.

Následná psychosociální péče je však zcela nedostatečná. Mnoho lékařů, sester a dalších zdravotníků se snaží dodat duševní sílu alespoň úsměvem, dotekem ruky a těmi pár slovy, na které je tak málo času. Ale co potom? Někteří najdou ve svém okolí pacientský klub. Jiní se znovu probudí do života na rekondičním ozdravném pobytu. Většina se ale musí vyrovnávat s rakovinou v duševní izolaci. Je povinností českého zdravotnictví zabezpečit v této situaci člověku kvalitní erudovanou psychickou a sociální podporu. Svět na západ od nás to už dávno pochopil. A co my? Nic! Ticho. Jako bychom neexistovali.

Historie rozhodla, že vstoupíme do Evropského společenství - do toho společenství států, které už dvacet let tento problém neignoruje, ale řeší. Že by tu vyvstala konečně naděje? A tak přišel 30. duben 2004. Poslední den před vstupem do Evropské unie. Člověk se mohl posadit do křesla, dát si šálek zeleného čaje, otevřít Lidové noviny a ...

"...lékařské komoře podle Ratha také vadí, že v době, kdy VZP strhává peníze například záchranným službám, jsou z peněz pojišťovny určených na prevenci placeny pobyty onkologických pacientů ve Švýcarsku za sedm milionů ..."

... Tak to je tedy ten první hlas na naší adresu?!

V téže době rovněž ministr zdravotnictví ČR v rámci svého boje s ředitelkou VZP zpochybnil význam zahraničních ozdravných pobytů pro onkologické pacienty.

3. 5. 2004 podepsalo 43 onkologických pacientů na ozdravném pobytu ve Švýcarském Melchtalu dopis „Onkologičtí pacienti a ozdravné pobyty“, který byl první reakcí na podivný výpad prezidenta ČLK.

7. 5. 2004 byla v Písku vyhlášena „Výzva českých onkologických pacientů“.

14. 5. 2004 byl napsán otevřený dopis Reakce onkologických pacientů na článek v Lidových novinách 30. 4. " Kubinyi: O VZP rozhodne sněmovna".

V Televizních novinách TV NOVA byla 26. 5. 2004 odvysílána reportáž o pobouřené reakci onkologických pacientů na výroky ministra zdravotnictví a prezidenta ČLK. Za pacienty tu krátce vyjádřili svůj názor Marie Hovorková, PhDr. Miroslav Cuhra a Jana Koželská. Oba představitelé českého zdravotnictví znovu jasně potvrdili svůj postoj.

„Tady se vyhazují prostředky za výlety, sice vážně nemocných lidí, ale prostě je to, podle mého soudu, naprosto neomluvitelné a nehospodárné plýtvání s veřejnými penězi. Tady jde o neúčelné mrhání a vyhazování.“ MUDr. David Rath, prezident České lékařské komory.

„Pobyty při moři pro onkologické pacienty je, když nic jiného, tak neuvěřitelně vysoký nadstandard. Je to drahé a málo účelné.“ MUDr. Jozef Kubinyi, ministr zdravotnictví ČR.

Mohutná odezva občanů a pobouřená reakce dalších onkologických pacientů přiměla TV NOVA k další reportáži ve Střepinách 30. 5. 2004. Ministr zdravotnictví se této reportáže již nezúčastnil a namísto toho pozval onkologické pacienty k osobnímu jednání. Prezident ČLK Dr. Rath však ve Střepinách opět jednoznačně zahraniční ozdravné pobyty zpochybnil a znovu je signifikoval jako amorální.

"My nemáme na léčbu zásadních onemocnění a tady se vyhazují prostředky za výlety.", "Já bych přivítal, kdyby pro onkologické pacienty VZP například pomohla s investicemi do nových ozařovačů, které těmto lidem mohou zachránit život. Výlet do Švýcarska nikomu život nezachrání.“

31. 5. 2004 ministr zdravotnictví ČR na své osobní schůzce se sedmi zástupci onkologických pacientů projevil porozumění, vyjádřil souhlas s argumenty a požadavky pacientů a přislíbil aktivní spolupráci při budování systému následné psychosociální péče o onkologické pacienty. Absurdní mediální konflikt tak vystřídala konstruktivní spolupráce ve prospěch pacientů.

Prezident ČLK Dr. Rath v Českolipském deníku 1. 6. 2004 uvedl:
"V době, kdy pojišťovna má potíže s placením život zachraňujících léků, není schopna zorganizovat kvalitní programy na včasný záchyt rakoviny ve vyléčitelném stavu, není schopna zabezpečit přístup všech onkologických pacientů k základní a život zachraňující péči. Jsou ohromné rozdíly v přežívání onkologických pacientů stejné diagnózy podle místa, kde se léčí, o čemž VZP ví a mlčí. V tomto kontextu považuji úhradu "výletů" za vyhazování peněz, které scházejí jinde, což mnoho lidí stojí život. Otázkou je, zda jde o plýtvání z hlouposti, či o neobvykle hnusný projev korupce."

Tento článek se neminul účinkem. Přece jen se po měsíčním úsilí podařilo podsunout některým čtenářům a divákům myšlenku, že lidé s rakovinou by neměli jezdit na ozdravné pobyty do zahraničí a „okrádat“ tak jiné pacienty, kterým se pak nedostává život zachraňující léčby. Nikoliv jen VZP, ale i pacienti, kteří si ozdravné pobyty organizují jsou nyní podezíráni z korupce. V této situaci většina prostých lidí podporovala onkologické pacienty. Narůstá však absurdní cynická závist a objevují se první otevřené útoky na svépomocné hnutí onkologických pacientů.

Samozřejmě se zcela ztotožňujeme s bojem proti korupci a pokud k ní došlo v případě ozdravných pobytů pro onkologické pacienty, sami doufáme, že bude odhalena a potrestána. Samozřejmě, že doufáme, že české zdravotnictví bude konečně koncipováno a řízeno tak, aby nedocházelo k nehospodárnému plýtvání s finančními prostředky. Přenášení viny za současný zoufalý stav na onkologické pacienty je však absurdní, cynický a velmi zákeřný dogmatismus, který má odpoutat pozornost od skutečných příčin krize zdravotnictví.

Veřejnou propagaci myšlenky omezování ozdravných pobytů lidí s rakovinou pouze na území České republiky považujeme za akt diskriminace. Mediální podbízení souvislosti mezi těmito ozdravnými pobyty a nedostatkem financí na život zachraňující lékařské úkony považujeme za nesmyslné a podlé podněcování absurdní závisti a negativních nálad proti těžce zdravotně postiženým lidem. Takovéto bezohledné poškozování zájmů onkologických pacientů a omezování jejich lidských práv vyslovované ústy lékaře považujeme za závažný projev etické krize české medicíny.

Zpět na "Tiskové centrum"