Právo na informace o přístupu ke zdravotní péči

JUDr. Ondřej Dostál

Občan má právo na kvalitní zdravotní péči, které vyplývá z dokumentů nejvyšší právní síly. Celkem pochopitelně chce vědět, zda mu konkrétní zdravotnické zařízení, do něhož jako pacient vchází, skutečně kvalitní péči poskytne; za tímto účelem využívá svého zákonného práva na volbu zdravotnického zařízení.

Kvalitu zdravotnických zařízení lze odhadovat mimo jiné z toho, jak často se v daném zařízení s chorobou, kterou trpí setkávají a jaké mají úspěchy při jejím léčení.

Občan je také tím, kdo zdravotnictví financuje; jeho politickým právem je tedy kontrolovat, zda se jím vloženými prostředky neplýtvá, zda je zdravotní pojišťovna a zdravotní zařízení využívá efektivně a zda na něj připadá spravedlivý díl vynakládaných prostředků.

Zdravotní pojišťovny na základě zákona shromažďují statistické informace o frekvenci a kvalitě péče poskytované jednotlivými poskytovateli – zdravotnickými zařízeními. Domníváme se, že již na základě platných právních předpisů má občan právo tyto statistické informace znát. Zákon by však měl stanovit toto právo výslovně, včetně určení rozsahu zveřejňovaných dat.

Úmluva o biomedicíně ukládá státu povinnost zajistit rovnou dostupnost péče patřičné kvality, též z ústavních předpisů vyplývá zákaz bezdůvodné diskriminace v přístupu k péči.

Zákon by měl především definovat rozsah ústavního nároku na péči hrazenou ze zdravotního pojištění.V našich podmínkách není možné uhradit z veřejných fondů všem nemocným veškerou péči na nejvyšší úrovni moderní medicínské vědy.

Zákon proto musí stanovit proceduru, jak bude rozhodováno, které druhy zákroků budou dostupné bezplatně a komu, a které z tohoto balíku péče vypadnou. Tento proces by měl splňovat požadavky řádného správního řízení musí se tedy řídit předem určenými kritérii (například nákladová efektivita), musí být nestranný a přezkoumatelný.

Podobná pravidla by měla platit i pro řešení otázky rovné regionální dostupnosti péče, zejména akutní.

Zpět na "Práva pacientů"