Vzpomínka na Port Grimaud

MUDr. Naďa Grünová - onkologická pacientka

Port GrimaudKdo z onkologických pacientů si chtěl prodloužit léto, mohl využít nabídky na zájezd k moři, pořádaný občanským sdružením ARCUS ONKO - CENTRUM. A kdo se rozhodl pro ozdravný pobyt na Francouzské Riviéře, určitě neprohloupil. Všechno bylo dobře zorganizováno, od odjezdu z Čech, přes ubytování v kempu Port Grimaud až po návrat domů. Dost důležité pro každého, ale pro onkologického pacienta dvojnásob… Při tom měl každý možnost zvolit si individuální program podle svých sil, jen tak si užívat krásy moře, nebo si na místě zaplatit některý ze zájezdů do okolí a poznat proslavená místa jako St. Tropez nebo Monaco, „mořský svět“ v Antibes nebo navštívit Verdon ve vnitrozemí.

Rovněž způsob stravování nikdo nevnucoval – někomu lépe vyhovovalo uvařit si sám v malé kuchyňce, jiným přišla vhod polopenze v české restauraci přímo v kempu. Jídlo nebylo špatné, což dosvědčuje i řada cizinců, kteří jedli totéž co my. Onkologičtí pacienti jistě ocenili, že měli k dispozici starostlivou průvodkyni paní Pliczkovou i vlastní lékařku, které obě dobře chápaly jejich problémy. A aby se v cizině necítili osamoceni, mohli vzít s sebou i rodinné příslušníky.

Tyto přednosti jistě hravě převýšily nevýhody cesty autobusem – i když jel rychle, byl pohodlný, pravidelně stavěl a bylo v něm možné zakoupit občerstvení, přeci jen je to ze srdce Evropy až do jižní Francie pěkná dálka. Řidiči to zvládli bravurně a my s nimi. Vyráželi jsme v poledne a po téměř probdělé noci jsme druhý den ráno dorazili do cíle.

Ubytování v karavanech bylo jistě skromnější než v hotelu, ale za cenu zájezdu, pořadatelem sražené skutečně na minimum, nic víc nikdo neočekával. Byli jsme jen pár minut od moře, v příjemném listnatém hájku a neměli si na co stěžovat – karavany byly čisťounké, s dostatečným vybavením a rozsáhlý čtyřhvězdičkový kemp přímo u moře skutečně mezinárodní, podle reklamy a teď už jistě i podle nás jeden z nejlepších ve Francii. Rychle jsme se zregenerovali a už k večeru „ochutnali“ blahodárnou mořskou vodu (všichni se rozumně řídili radami paní průvodkyně, abychom se aklimatizovali).

Na co vzpomínat dřív? Na nádherné a teploučké moře? Dlouhou písečnou pláž jen pár kroků od našich karavanů? Bezvadné slunečné počasí? Kdo se nabažil prudkého sluníčka, zalezl si do stínu a na moře se jen díval. Co bylo hezčí? Svěží rána s kouzelnými východy slunce, cachtání a plavání v moři, lenošení na vyhřátém písku, výlety plné poznání, nezapomenutelné „Benátky riviéry“ Port Grimaud nebo večerní procházky, případně posezení se skleničkou a výhledem na osvětlené okolní břehy tohoto zálivu?

Nebýt Arcusu, většina z nás by se sem sama asi nevydala. Takhle jsme si dodali sebevědomí a vyzkoušeli si, co ještě sneseme. Moc dobrý pocit pro toho, kdo se stal „onkologickým pacientem“ i pro ty, kteří ho mají rádi. Pocit důležitý pro jeho rekondici, aby nepropadal stresům, které mu škodí a neobíral se úzkostlivě tím, co hrozného prožil a co kdyby… My už víme, že život je báječný a při troše rozumnosti nás určitě čeká ještě moc hezkého. Každý z nás se o tom díky Arcusu sám přesvědčil. A při prohlížení fotografií v kruhu rodiny nebo přátel a známých můžeme vzpomínat na krásné chvíle na Azurovém pobřeží...

Zpět na "Ze života AOC"