Jak jsi mne Bože mohl nechat samotnou, ...?

Powersová M.

Jedné noci se mi zdál sen.
Kráčela jsem po pobřeží se svým Pánem.
Na temném nebi se promítaly obrazy z mého života.
Životní příběh provázely dvoje stopy v písku,
jedny moje, ty druhé patřily mému Pánovi.
Když se mi zjevil poslední obraz,
ohlédla jsem se za sebe a jaké bylo moje překvapení!
Vidím, že najednou se v písku črtají jen jedny šlépěje.
A bývalo to právě v těch nejtěžších obdobích mého života.
Dlouho mi to nedávalo pokoj,
až jsem se v rozpacích obrátila k Pánovi:
„Pane, když jsem se vydala následovat Tě,
slíbil jsi, že celou cestu půjdeš se mnou
a budeš ke mně promlouvat.
Ale viděla jsem, že v těch nejsmutnějších chvílích mého života
se v písku črtaly jen jedny stopy.
Vskutku nechápu, jak jsi mne mohl nechat samotnou,
když jsem Tě nejvíc potřebovala.“
On zašeptal: „Dítě moje drahé,
Mám tě rád a nikdy tě nenechám samotnou,
nikdy, ani když tíha života dolehne a osud tě bude zkoušet.
Ty jedny stopy, které jsi viděla,
tam zůstaly právě z chvil, kdy jsem tě nesl.“

Zpět na "Ze života AOC"